Mustang P-51D - EPP kombat od LM model

Po své první odlétané sezóně mi trošku otrnulo a řekl jsem si, že bych rád vyzkoušel něco "odvážnějšího". Velice mě zaujala myšlenka air kombatu. Ovšem po té, co jsem viděl na vlastní oči létat "opravdového" kombata na spalovací motor, bylo mi jasné, že na tohle ještě nemám. Rychlost s jakou se model pohyboval mi brala dech. Stačila jedna menší chyba a model by byl na kousky, v horším případě někdo přizabitý. Chtělo to něco bezpečnějšího.
Svou pozornost jsem proto upnul ke kategorii EPA/ESA - tedy air kombatu s elektromodely z EPP. Pro začátek jsem se nechtěl přímo účastnit žádné soutěže, ale spíše si zalétat s takovým strojem. Jelikož jsem nemusel dodržovat přísné soutěžní parametry stran hmotnosti a vybavení, rozhodoval jsem se především na základě vzhledu a zkušeností ostatních modelářů. Když se po nějakém čase u nás na letišti sešly jednoho dne 2 modely Mustang od firmy LM model vyrobené z EPP a bylo rozhodnuto. Model mě hned na první pohled zaujal. Osazen tříčlánkem létal velmi svižně a jeho pilot s ním dělal velmi efektní průlety v plné rychlosti jen několik centimetrů nad zemí. Byl jsem unešen a obratem jsem model objednal od pana Libora Mašíka - LM model. Model jsem objednal nebarvený, neboť jsem původně chtěl model vyhotovit v barvách RAF. Nakonec kamufláž dopadla trochu jinak, ale k tomu se ještě dostanu. Podle doporučení na stránkách výrobce a předchozí dobrou zkušeností s výrobky Dualsky jsem model objednal rovnou i s motorem a regulátorem a dvěma servy. Baterii jsem dokoupil zvlášť a přijímač jsem už měl doma. Vrtuli jsem zvolil Aero-Naut 8,5 x 6.

Technické údaje:

Rozpětí: 
855 mm

Délka: 
740 mm

Letová hmotnost: 
420 g

RC funkce: 
2 serva (K, V) + motor

Výrobce: 
LM model

Běžná cena: 
1390 Kč

Osazené vybavení:

Serva: 
2 x Dynam 8,4 g (K, V)

Motor: 
Dualsky XM2826CA-15, 150 W, 1200 ot./volt

Regulátor: 
Dualsky XC1812BA - 18A

Vrtule: 
Aero-Naut 8,5 x 6

Přijímač: 
Hitec HFS-05MS - jednoduché směšování

Vysilač: 
Hitec Optic 6

Pohonné baterie: 
E-Tech 1300SP, 12 C

Stavba

Výroba a dodání modelu trvalo přibližně 14 dní. Netrpělivě jsem ve schránce vyhlížel oznámení o zásilce a když konečně dorazilo, uháněl jsem na poštu, kde na mne čekal model zabalený v kartonu bez potisku. Nebyl to tedy žádná zářivá krabice s barevným potiskem a reklamními slogany, ale to jsem ani nepředpokládal. Uvnitř se nacházely jednotlivé díly z EPP zabalené v igelitovém obalu. Přibalen byl ještě sáček s veškerou potřebnou "bižuterií" (táhla, páky atp.), CD s návodem, samolepka na potisk kabiny a průhledná kabina. Průhlednou kabinu jsem nečekal, jelikož na fotkách ze stránek výrobce i oba modely, které jsem viděl byly s neprůhlednou kabinou z EPP. Byl jsem potěšen, protože průhledná kabina vypadá výrazně lépe. Všechno jsem si vybalil a přichystal k sestavení. Mou radost mírně zkazila manželka, která při pohledu na bílé díly z EPP vyskládané na zemi pravila, že se jí to letadlo teda vůbec nelíbí. Odbyl jsem ji s tím, že má počkat, až to bude hotové, zavřel jsem se v pokoji a jal se model sestavovat.

Stavebnice neobsahovala žádný papírový plán - pouze CD, ktere je nutné spustit na počítači. Počítač jsem měl naštěstí ve stejném pokoji, ale i tak bych papírovou podobu uvítal. Postup není nijak obtížný, takže po prvním přečtení jsem do návodu koukal jen několikrát. Celá stavba lze zvládnout velmi rychle. K sestavení draku v podstatě stačí jen slepit dvě poloviny křídla a vlepit je do trupu. Dále pak k trupu přilepit výškovku (do které se vlepí kovová spojka obou polovin) a směrovku. K lepení jsem používal oblíbený UHU POR, který se osvědčil i tentokrát. Páky táhel a kovovou spojku směrovky jsem lepil 5ti minutovým epoxidem. Měl jsem trochu problém s tím, že křídlo bylo v trupu při lepení trochu na těsno a díky pnutí mi trochu odstávalo v přední části. Stáhnul jsem ho tedy svorkou a po zaschnutí lepidla bylo vše v pořádku. Před slepením křídel mě ovšem čekala dvě hlavní úskalí celé stavby. Prvním z nich bylo ještě relativně jednoduché vyhotovení prostoru pro elektroniku pod kabinou. V návodu jsou uvedené dvě možnosti. Buď příslušnou část materiálu vyříznout čepelí a nebo odstranit pomocí trafo páječky. Zvolil jsem druhou možnost. Pokoj zaplavila čpivá vůně a opět jsem si vyslechl něco nelichotivých poznámek od manželky. Nicméně po několika minutách jsem měl připravený prostor pro zabudování serv a přijímače. Druhá operace byla o něco komplikovanější. Bylo třeba vymyslet, jakým způsobem zabudovat motor. Řekl jsem si, že ráno moudřejsí večera a toto rozhodnutí jsem nechal až na druhý den. Večer jsem pouze z trupu vyndal předem naříznutý válec EPP, čímž vznikl v trupu tunel, ve kterém je umístěn motor a regulátor.

Návod opět nabízel několik možností pro různé motory a různé způsoby jejich uchycení. Ovšem mě se nějak nezdál ani jeden z nich. Nakonec jsem se rozhodl pro vlastní řešení, kterým byla zadní montáž k překližce (ta je součástí stavebnice) přilepené k trupu několik centimetrů před předním koncem. Nevím, zda toto řešení je zrovna nejlepší. Má totiž několik problémů. Prvním z nich je fakt, že je třeba přední část trupu uříznout a po vlepení přepážky s motorem ji opět přilepit zpět. Tím pádem je vidět slepovaný spoj a mírně to kazí dojem, ale po nanesení kamufláže se to výrazně zlepší. Také je tu určité riziko, že bude o znovu nalepený předek drhnout motor. Daleko větším problémem se ale ukázala nemožnost poladit vyosení motoru bez opětovného řezání předku. Tento problém, měla (podle mého názoru) i všechna řešení z návodu. Teď zpětně si myslím, že jsem měl přední EPP část přilepit až po zalétání a případné vyosení řešit před tím. Jak se totiž ukázalo, motor byl vyosený málo dolů, ale k tomu se ještě dostaneme.

Od návodu jsem se odchýlil ještě v jednom bodě a tím bylo upevnění kabiny. Dle návodu měla být kabina uchycena pomocí plastového šroubu. Toto řešení se mi však neosvědčilo. Kabina k trupu špatně pasovala (zřejmě vinou přílišného utažení svorky při lepení křídel k trupu) a navíc šroubování bylo zdlouhavé. Šroub vzhledově nevypadal nejlépe. Zvolil jsem proto přichycení pomocí suchého zipu, který jsem přilepil dospodu kabiny a k okrajům trupu na obou stranách. Suchý zip jsem mírně zahloubil do kabiny, aby byl v rovině a kabina příliš neodstávala. Toto uchycení se mi osvědčilo. Drží dostatečně a vypadá to také dobře. Po instalaci motoru a slepení křídel s trupem již zbývalo pouze vlepit páky, táhla a osadit model elektronikou a bylo hotovo. Zde jsem se však dopustil největší chyby ze všech a to, že jsem se (bohužel) držel návodu a umístil serva a baterii podle něj. V návodu bylo vybavení zobrazeno, tak, že baterie byla zhruba uprostřed mezi servem křidélek a servem výškovky. Takto osazený model měl sice velmi dobré ovládání křidélek, ale těžiště pak vyšlo příliš vzadu a to byla fatální chyba, která se mi vymstila hned při záletu.

Když byl model sestaven, zbývalo pouze udělat povrchovou úpravu. Nakonec jsem upustil od maketových barev RAF i když jsem měl z internetu postahováno plno fotek s nejrůznějšími kamuflážemi. Nevěděl jsem totiž, jak bych jednoduše realizoval výsostné znaky a tak jsem se omezil na "lidovou tvořivost". Celý trup jsem přestříkal stříbrným autoemailem, čímž jsem docílil poměrně pěkný "kovový" základ a na něj pak namaloval docela povedené čelisti + nějaké ty další barvičky (viz fotky) pomocí akrylátových barev. V reálu by to takto ovšem nešlo, protož oko žraloka mi vyšlo přesně tam, kde má opravdový Mustang výfuky motoru. Celkově jsem byl ale s kamufláží spokojen a vzhledem k mé nešikovnosti to dopadlo nad očekávání dobře. Dokonce i manželce už se začal líbit. Mohl jsem tedy přistoupit k prvnímu záletu.

Zálet

Nebudu to protahovat - byla to absolutní katastrofa. Po odhozu z ruky byl model naprosto neovladatelný! Samovolně přecházel do mocných přemetů a z ničeho nic přepadal různě na stranu. Snad ani na zlomek vteřiny jsem neměl pocit, že ho jakkoliv rozumně ovládám. První pád se dostavil během několika vteřin. Poměrně tvrdý dopad přímo na čumák. Jaké bylo mé překvapení, když model neměl ani náznak poškození. Zvedl jsem ho hodil k druhému pokusu - myslel jsem, že to byla moje pilotní chyba způsobená šokem z nečekané rychlosti. Scéna se ovšem opakovala pouze s tím rozdílem, že "let" byl zakončen několikanásobnou hvězou přes křídlo. Model opět nepoškozen. Stále mi nedocházelo, že je něco špatně a vrhnul jsem letoun potřetí. Ze všech sil jsem se snažil model udržet ve vzduchu a nabrat výšku. To se mi nakonec nějakým zázrakem podařilo, ale model se v nekonečné sérii přemetů vzdaloval dál a dál a nebylo možné ho dostat zpět. Nejhorší bylo, že se dostal nad silnici, kde začal provádět neuvěřitelné věci a z dálky se blížil pěkně rozjetý kamion. Ve snaze dostat model ze silnice jsem udělal ještě dva mohutné přemety, kdy jsem pokaždé břichem škrtnul o vozovku a pak se Mustang zřítil daleko v poli právě v okamžiku, kdy kamion projel kolem. Ten den poměrně silně pršelo, takže jsem se vydal dobrých 100 m do rozblácené oranice, kde se bezmocně válel Mustang. Když jsme k němu dorazil s botami obalenými bahnem, zjistil jsem, že tento pád už se bez poškození neobešel. Trup byl přelomený za motorem a levé křídlo bylo zlomené vejpůl. Neslavně skončil první zálet.

Po analýze letového projevu a poradě s kolegy jsem usoudil, že je jednoznačně chyba v těžišti. Musel jsem přeuspořádat vybavení tak, že baterii jsem posunul co nejvíce dopředu a servo křidélek posunul až za ní. Tím se tedy trochu zhoršila ovladatelnost křidélek, ale ještě to se to dalo použit. Těžiště sice i po této úpravě vycházelo moc vzadu, ale rozhodně už to nebylo tak moc, jako prve a rozhodl jsem se to vyzkoušet. Křídla i trup jsem celkem bez problému slepil a po přebarvení není téměř poznat, že byl model kdy poškozen.

Sláva EPP! Další zálet jsem byl hodně nervózní a po posledních zkušenostech jsme s modelem šel raději hodně daleko od aut a od lidí. Hodil jsem model do vzduchu a zázrak! Model letěl bez větších problémů, šel normálně řídit a uháněl pěkně rychle! Na plný plyn stoupal ve výkrutech kolmo vzhůru jako nic. Zjistil jsem ovšem, že těžiště by mohlo být přeci jen ještě o něco víc vpředu. Zalepil jsem tedy pod motor 30 g olova na vyvažování kol u auta a tím posunul těžiště už do předepsané polohy - možná ještě o něco víc dopředu. Další lety už byly z pohledu těžiště dobré. Horší to bylo s vyosením motoru. Po přidání plynu začal model hodně stoupat - motor byl málo vyosený dolů. Nechtělo se mi znovu rozřezávat předek a tak jsem to celkem přijatelně vyřešil mixem na vysilači, kdy se při přidání plynu zároveň potlačuje výškovka. Řešení to není úplně čisté, ale celkem funkční.

Další létání

První lety jsem byl z Mustanga poměrně vyplašený. S daným pohonem létá opravdu rychle. Na křidélka reaguje dobře, ale při nižší rychlosti jejich účinnost výrazně klesá. Ze začátku jsem se odvažoval pouze kroužit nad plochou v obrovských kruzích a sem tam udělat nějaký ten výkrut nebo přemet. O nějakém divokém kombatění nemohla být ani řeč. Postupem času jsem se ale s modelem začínám seznamovat a přicházel mu na chuť. Díky velkému výkonu mu nedělá problém létat ani ve větším větru, ale je pak relativně náchylný k různým nečekaným náklonům do stran vlivem poryvu větru. Člověk musí být hodně ve střehu a tyto výkyvy rychle korigovat. Rozhodně jeho pilotáž vyžaduje plnou koncentraci a nesmí se z něj spustit oči ani na okamžik. Nakonec jsem se s Mustangem pokoušel i o jakousi parodii na air kombat. Kolega si pořídil model Focke-Wulf FW-190 taktéž od LM, ale osadil ho pouze 2 článkem. Přivázali jsme na ocas stuhy z krepového papíru a pustili se do sebe. Za celou dobu se nám nepovedlo ani jednou stuhu useknout ani se srazit. Přeci jen to bude vyžadovat ještě nějaký ten trénink, než se nám to podaří. Z několika soubojů, co jsme spolu svedli na mě dělal Focke-Wulf dojem stabilnějšího a méně divokého letadla. Možná to bylo dáno slabším výkonem jeho pohonu. Výkonově jsem ho totiž naopak s Mustangem drtil na celé čáře. Několikrát se mi povedlo model špatně odhodit a zlomit při tom vrtuli. V takovém případě jsem velmi dobrou Aeronaut 8,5 x 6 provizorně nahrazoval vrtuli APC 9x6 Slow Fly, se kterou však Mustang neměl zdaleka takový výkon.

Závěr

Model Mustang P-51D od firmy LM model je velmi zajímavé letadlo a zatím mi přináší přesně to, co jsem si představoval. Tedy svižný a obratný model, se kterým se člověk rozhodně nenudí. V žádném případě to však není model vhodný pro začátečníky, protože jeho řízení je celkem náročné a při nízkých rychlostech ztrácí stabilitu. K jeho ovládnutí to chce trochu tréninku a seznámení se s jeho projevem. Pro pokročilejší piloty a milovníky adrenalinového polétání však mohu Mustanga vřele doporučit. Díky materiálu EPP je velmi odolný a přestojí i tvrdší karambol. Při případném poškození se velmi dobře opravuje. Absence podvozku mu na jednu stranu dává lepší letový projev i vizuální dojem ve vzduchu, na stranu druhou při přistání trpí jeho spodní část a taktéž vrtule je v ohrožení. Pokud se poblíž nachází vysoká tráva, doporučuji přistávat do ní. Výhodou jsou také malé rozměry, takže se dá přibalit i do plně naloženého auta. Myslím, že Mustang svými vlastnostmi ještě stále převyšuje mé schopnosti a než z něj budu schopen "vymáčknout" maximum, tak to ještě chvíli potrvá. Zda se s ním někdy pustím do opravdového vzdušného souboje to se ještě uvidí. Zatím se na to necítím. Zcela klíčové je přesné dodržení předepsaného těžiště, protože model je velmi náchylný k jeho umístění. Může se stát až zcela neovladatelný, pokud je těžiště posunuto příliš vzadu. Nový pohled po dalších 2 měsících Od napsání článku jsem s Mustangem nalétal ještě dalších spoustu letů. Během jednoho z nich se mi nedopatřením propíchl prostřední článek pohonného akumulátoru o táhla křidélek. Bylo to mojí hloupostí - přesahující táhla byla zbytečně dlouhá a baterku jsme nestrčil dostatečně dopředu. Nicméně chtěl bych upozornit na toto riziko. Obvykle vždy mezi baterku a táhla dávám ještě kus kartonu jako ochranu, ale tentokráte jsem na ni zapomněl a... Od té doby jsme byl nucen létat pouze s 2článkem. Navíc olovo pod mototrem jsem tak dokonale zalepil, že ho už nelze vyndat bez poškození trupu a Mustang je teď trochu těžký na předek. V této konfiguraci létá Mustang sice mnohem pomaleji a výkonu má tak tak, ale zato je jeho projev klidnější a létá se s ním s menší dávkou adrenalinu. Nyní si už trouvám tvrdit, že mám Mustanga poměrně v ruce a létám s ním běžně i těsně při zemi. Nicméně po jeho výkonu se mi začíná stýskat a přemýšlím o návratu k 3článku. Také uvažuji o použití 2 serv na křidélka.