Zajímavé rady pro snadnější lepení

Dlouhodobé uchování vteřinového lepidla

Vteřinová (kyanoakrylátová) lepidla mají jednu nepříjemnou vlastnost – po otevření tuby nebo lahvičky brzy zhoustnou nebo ztuhnou působením vzdušné vlhkosti. Přitom jejich cena není zrovna zanedbatelná. Uložením lepidla do chladu tuto dobu prodloužíme, ale pokud nelepíme hodně často, pak zejména větší balení nevydrží dlouho ani v ledničce. Řešením je nápad modeláře E.Gustafsona z Tucsonu – načaté balení vteřinového lepidla uchovává ve větší lahvičce s dobře těsnícím šroubovacím uzávěrem, do které nasype silikagel (malé sáčky těchto vlhkopohlcujících granulek obvykle vyhazujeme při vybalování elektroniky nebo jiných elektrospotřebičů). Pan E.Gustafson neví, jak dlouho takto skladované lepidlo vydrží, protože ho vždy spotřeboval dřív, než začalo houstnout.

Jednoduchý aplikátor vteřinového lepidla

Všichni asi dobře víme, že při lepení je třeba tímto lepidlem šetřit, nejen kvůli jeho ceně, ale také kvůli pevnosti spojů – zde opět platí, že méně je více. Problém je však v tom, že lepidlo je řídké a z tuby vyteče obvykle víc, než potřebujeme. Vyzkoušený a velmi často používaný způsob je použití obyčejné jehly pro ruční šití. Jehlu zapíchneme hrotem do „držátka“ ze zbytku balzy nebo jiného dřeva a konec s ouškem namáčíme do lepidla. Pak už stačí jen se dotknout lepeného místa a lepidlo z jehly samo steče.

Míchání dvousložkových lepidel

Při míchání dvousložkových lepidel (Epoxy) většinou nespotřebovaný zbytek lepidla po jeho vytvrzení vyhazujeme i s miskou či kelímkem, v kterých jsme obě složky rozmíchali. Před mnoha lety jsem si ve specializované prodejně gumárenských výrobků koupil malé kelímky (v nabídce prodejny bylo několik velikostí). Jsou vyrobeny z jakési gumové směsi s přídavkem silikonu. V nich rozmíchám lepidlo a nespotřebovaný zbytek po vytvrzení jednoduše stisknutím kelímku vypadne a kelímek je připraven k dalšímu použití.

Metoda dvojího lepení

Tato metoda se osvědčila při lepení zejména balzy rozpouštědlovými (Kanagom ap.), disperzními (Herkules apod.) a kyanoakrylátovými lepidly. Způsob spočívá v tom, že styčné plochy lepených částí se nejprve natřou slabou vrstvou lepidla (u rozpouštědlových a disperzních doporučuji lepidla předem naředit). Balza se v místě spoje nasákne a „zatáhne“. Po zaschnutí už lepíme standardním způsobem. Takto lepené spoje mají mnohem vyšší pevnost.