EPP - extrudovaný polypropylen
nebo také mezi modeláři – zejména airkombatáři – zvaný pro svoje vlastnosti „houba“ (vysoká odolnost proti nárazu a nízká hmotnost) - si rychle našel uplatnění při stavbě modelů. Jsem modelář „klasik“ (překližka, balza, smrkové nosníky), ale po vyzkoušení samokřídla TORO na EPP nedám dopustit, to se prostě rozbít nedá, ani při sebevětší snaze.
Následující řádky jsou určeny zejména těm modelářům, kteří tuto rozkoš ještě nepoznali, pokusím se přiblížit pár fint při práci s „houbou“.
Řezání za studena
potřebným nástrojem je ostrý nůž, jen opravdu ostrý, tupá čepel materiál trhá. Při řezání slabšího EPP použijeme úspěšně žiletku, musí být opět ostrá, vousy dosud neotupená. Další nástroj pro řezání EPP za studena je pilka s jemnými zuby (např Q-Model), práce však vyžaduje cit, na pilku se nesmí tlačit, materiál se prohýbá. Řez je nutné před lepením přebrousit.
Řezání za tepla
potřebujeme elektrickou odporovou pilku na polystyren, v odborných časopisech bylo popsáno mnoho způsobů i na amatérskou výrobu tohoto zázračného přístroje. Dlouhou , mělkou drážku pro nosník, vybrání pro serva apod. nejlépe zhotovíme podle pravítka elektrickou transformátorovou páječkou s vytvarovaným očkem. Očko vytvarujeme z měděného drátu průměru 1 – 1,5 mm, o něco menší než požadovaný rozměr (materiál teplem ustoupí), doporučuji vyzkoušet předem na odřezku a tvar očka potom upravit. Výřez nemá nikdy ostré rohy, počítejte s tím zejména při vlepování nosníků, řešením je buď použití lepidla PUREX, nebo sražení hran vlepovaného nosníku.
Broušení
docela obtížná záležitost, doporučuji menší díly před broušením vložit do mražáku, materiál ztvrdne a broušení je snazší. Při broušení bez zamražení je potřeba opět cit, pečlivě vyzkoušet hrubost brusného papíru, je možné s trochou opatrnosti pak použít i vibrační (delta) nebo rotační brusku.
Vrtání a dlabání
při vrtání EPP klasickým vrtákem se z materiálu vytrhávají jednotlivé kuličky, což zvětšuje vrtaný otvor. Proto doporučuji použít vrták menší, než je průměr požadovaného otvoru. Při vrtání dlouhých otvorů menších průměrů se osvědčil „kopinatý“ vrták, zhotovený ze svářecího drátu, kde jeden konec rozklepeme na plocho kladivem a zbrousíme do špičky tvaru kopí. Druhý konec drátu upneme do vrtačky (nejlépe s regulací otáček) a můžeme vrtat. Pro vrtání otvorů větších průměrů použijeme tenkostěnné trubky (kovové, uhlíkové apod.), jeden konec je vhodné přibrousit. Při trošce zručnosti a cviku je výsledkem otvor s poměrně hladkou stěnou.
Kategorie inzerce